NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
1. septembra si to so šiestym dlhohrajúcim albumom prihasila ikona španielskeho a jedna zo zásadných kapiel európskeho death metalu.
Reč je pochopiteľne o AVULSED, ktorí sú medzi nami už úctyhodných 22 rokov, zosobňujú všetko, čo a o čom death metal kedysi bol a dodnes môžu vyučovať jeho estetickú stránku prinajmenšom v oblasti gore, pretože čo tam sa dokáže diať v súčasnosti, z toho by občas menej rozhľadený záujemca o vec chcel celý slávny death metal hodiť do koša.
S rokom vzniku 1991 sú AVULSED jasne „stará škola“, už len preto, že vyvíjali sa leda tak vybrusovaním vlastného štýlu a skvalitňovaním hráčskych i skladateľských zručností. Po nich nastúpivším trendom sa nikdy neprispôsobovali, nezačali hrať ani vyslovene melodicky potom, čo prepukol göteborský ošiaľ, minulo ich niekoľko vĺn brutálneho death metalu a odignorovali aj trend absurdnej pretechnizovanosti.
Na šiestom veľkom albume a po 22 rokoch sú to stále oni, a to neznamená málo, pretože v každom metalovom žánri a subžánri je vždy iba pár skupín s tak jasne rozoznateľnou hudobnou tvárou. AVULSED neupustili od ničoho, čo ich charakterizovalo, a tak počujeme, že Rottenov growling je v nepoškodenej forme – hlboký, majestátny a zároveň zrozumiteľný.
Textovo sa kapela odjakživa drží svojich béčkovo-hororových vízií smrti, gore a mrzačenia s nejakými tými vtrúseniami sexu a perverzností, čo mňa osobne fakt nerajcuje, ale v prípade takýchto „zaslúžilých inštitúcií“ nad tým radšej rezignovane hádžem rukou, sú to síce blbiny, ale ich realizáciu si sotva niekto z fanúšikov lajsne. Niekomu to holt ku „gore“ sedí ako sranie k prdeli, čo už.
Na novinke to aj tak viac – menej nie je, hlavnou témou sú zombie a hudba sa u AVULSED našťastie aj tentokrát dá brať bez výhrad, od takmer filmového úvodu „Dawn Of Apocalypse“ po záverečnú náladovku „Devoured And Forgotten“. To medzi tým je AVULSED stále vo forme.
Prevažne stredne rýchly až rýchly, tu a tam klepačkami hnaný klasický hutný a priamočiary drvivý death metal. Pár pasáží je vyslovene ťažkých, pomalých, valcujúcich, a charakteristickým znakom španielskych klasikov je hojné využívanie atmosférických harmónií a dramatických melódií, ktoré občas nadstavia aj klasickými „vybrnkávačkami“. V prvom rade si tu ale vychutnáte veľmi charakteristické Juancarove a Cabrove gitarové riffy, tak trochu odchované na Severe, v prvom rade švédskymi a fínskymi „starcami“ ako NIHILIST, DEMIGOD, ABHORRENCE a podobne.
Album je celkovo vo veľkej miere poctou klasickému death metalu a jeho titanom. Naznačí to už jeho názov, ako aj cover z debutu nesmrteľných DEATH. „Horrified By Repulsion“ by tiež nemala byť žiadna hádanka, a v „Carnivegan Corpse“ počuť akési povedomé riffy. Vrátane veľmi štýlového obalu a mocného zvuku s „ozajstne“ znejúcimi bicími je to pocta sebe i dávnym časom ako sa patrí.
Dajme tomu, že AVULSED už mnoho sezón hrajú stále „len“ to svoje. Ale zatiaľ to flákať nezačali.
7,5 / 10
Revenant Wars (EP) (2013)
Ritual Zombi (2013)
Nullo (The Pleasure Of Self-Mutilation) (2009)
Reanimating Russia 2007 (DVD) (2007)
Reanimations (2006)
Gorespattered Suicide (2005)
Yearning For The Grotesque (2003)
Bloodcovered (MCD) (2001)
Stabwound Orgasm (1999)
Seven Years Of Decay (1999)
Cybergore (1998)
Eminence In Putrescence (1996)
Carnivoracity (MCD) (1995)
Promo 95 (demo) (1995)
Carnivoracity (7 EP) (1994)
W/Acid Death (split 12 LP) (1994)
Deformed Beyond Belief (demo) (1993)
Embalmed In Blood (demo) (1992)
Podle mne je tahle deska krok zpět. Dave by se měl zaměřit např. na období kolem alba Stabwound Orgasm. To bylo dle mého jedno z nejsilnějších. Neříkám natočit znovu podobnou desku, ale pokračovat tam, kde bylo u ní končeno. A to i včetně takové maličkosti, jako je zpracování coveru a vlastně celého přebalu. I když samozřejmě hlavní je hudba! Jo a ještě co bych vytkl téhle desce, je určitě fakt, že když firma vydá limitovanou edici, měla by ji nabídnout jednotlivě fanouškům a ne že téměř celý náklad počtu kusů jde jedním směrem, obzvlášť, když je to zámoří, kde pak nastává problém s dalším značným zdražením zase směrem do Evropy. Možná někomu je to fuk, ale mne to přijde nefér jednání.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.